Pozůstatek severské tundry naleznete na našem území pouze na jediném místě. Tento velmi vzácný endemit je ojedinělý dokonce v celé střední Evropě, v poslední době však dochází k jeho postupné devastaci, ačkoli jde o přísně střežené pásmo první zóny Krkonošského národního parku.
Problémy způsobují extrémní klimatické změny, a to nikoli ve smyslu globálního oteplování, ale extrémních výkyvů počasí, jež zasahují i do oblastí s nadmořskou výškou nad 1000 metrů. Zejména extrémní letní vedra posledních pěti let, ale i teplejší průběhy některých zim nebo jarního období přispívají k tomu, že zaniká typická vegetace, které svědčí spíše chladné a velmi vlhké stabilní klima.
Krkonošská tundra je nejvíce markantní v místech nad Labským dolem v oblasti Pančavské a Labské louky mezi Vysokým kolem a Kotlem, tedy mezi Harrachovem, Rokytnicí nad Jizerou a Špindlerovým Mlýnem. Místo je rovněž významným prameništěm řeky Mumlavy, Pančavy a Labe.
Extrémní teplotní výkyvy ohrožují vzácný endemit
Specifikum tohoto horského terénu tkví v rozšíření zvláštního severského biotopu. Ten se tu vyvíjel desítky tisíc let, nyní je díky extrémním letním dlouhotrvajícím vedrům zasažen spadem semen borovice kleče a některých dalších odolných druhů dřevin, které tu díky teplejšímu klimatu mohou růst. Tím dochází k vytlačování původní vegetace, přičemž většina rostlin i živočichů je vázána na volnou krajinu, nezalesněnou. Projevilo se to v posledních letech i vysycháním rašelinišť, kde hladina spodních vod klesla až o 70 procent.
Ochránci přírody nyní redukují porost kosodřeviny, aby zůstal v rovnováze poměr mezi těmito odolnými jehličnany a volnou travnatou plochou, zatím stále tedy můžete na vlastní oči spatřit jedinečnou arktickou tundru, kterou byste mohli pozorovat jen v některých alpských regionech anebo až v blízkosti polárního kruhu Arktidy či Antarktidy.