Požáry byly v dřívější době mnohem ničivější než teď. Dříve lidé byli zvyklí pracovat mnohem častěji s otevřeným ohněm. Součástí každé chalupy byla kamna, která zajišťovala vytápění, ale také se na nich vařilo, sušily se nad nimi kusy oblečení a zkrátka, bez nich by se dům sotva obešel. Zároveň tehdejší obydlí bylo vystavěno hlavně ze dřeva a hořlavých materiálů, takže pokud se do nich již požár pustil, vždy zákonitě musel natropit mnohem více škody. A to navíc bylo pro tehdejší lidi mnohem více ruinující než dnes.
To, co lidé vlastnili, byla obvykle právě ta jedna chalupa, ve které měli všechno. Nejhůře na tom byli ti, kteří měli u domu navíc přivázanou kravičku nebo postavený chlívek pro prasátko. Jediné, co jim zbylo pak bylo malé políčko, ale střechu na hlavu neměli. Tehdy se lidé museli spolehnout na pohostinnost a vstřícnost svých sousedů, kteří s jich museli ujmout. Toto gesto nebylo samozřejmé, vždyť obvykle ani okolní rodiny neměly nadbytek a vzít si k sobě domů další rodinu bylo mnohdy nad jejich síly. Důležité proto bylo vyhořelým sousedům pomoct postavit novou chalupu v co nejkratším čase.
Naštěstí se na vesnici vždy našly šikovné ruce a nějaké to dřevo, které bylo možné na stavbu nové chalupy použít. Dnes se již požárů tolik nemusíme bát, i když je pořád vnímáme jako přírodní katastrofu. Obzvlášť v posledních letech, kdy musíme čelit stále vzrůstajícímu suchu, stávají se požáry konkrétnější hrozbou. Naštěstí je ale normální, že protipožární systémy jsou důležitou součástí technologie budov, takže ve městech se již tak často požár nerozšíří. Navíc, vše je tak dobře zajištěno, že čas mezi tím, kdy se požár objeví a kdy jsou hasiči schopni zasáhnout je doopravdy velmi krátký. Je ale na každém z nás, aby se choval zodpovědně a požárů tak stále jen ubývalo a již tolik neškodily.